Vodopády pod Jeníšovicemi

17.10.2014 21:28

Pokus o nalezení vodopádů u Jeníšovic u Turnova.

Ano, dočetl jsem se, že tam jsou a že tečou, ale padají jen po deštích. Kategorie počasí tedy byla daná a po 3 dnech dešťů jsem tam, v dešti, vyrazil. Jde o potůček, který údajně pramení pod jeníšovickým kostelem a teče východním směrem, aby v lese přibral přítok od severu z Kaškovic, potom druhý od severu z Roudného a protekl kolem známé Bartošovy pece a necelý 1 km potom posílil z levé (západní) strany Vazovecký potok. Ano, teprve tam má voda nějaké jméno.

Tedy k realitě. Potok z Jeníšovic tekl málo, zato hodně smrděl. Cesta se změnila v léta neudržovanou a téměř neužívanou pěšinu. Ale vodopádek tam byl, vysoký asi 70 cm. Na fotce je to „První-horní“.

Potom po několika desítkách metrů „přitéká“ zleva potok od Kaškovic, leč nepřitekl, asi pršelo málo. Vodopád je jen asi 50 m od soutoku-nesoutoku. Fotku jsem nazval „Boční 1“, ale není to vodo ale suchopád. A zajímavé to je.

Po asi 30 metrech od soutoku je další vodopádek, fotka se jmenuje „Druhý“.

Necelých 200 m níže je „Třetí – hlavní“, ten je nejzajímavější, docela teče a je vysoký přes 1,5 m. Bohužel voda z Jeníšovic stále hodně smrdí.

Po asi 100 metrech přichází zleva od severu další údolíčko, kde by měl být potok. Potok není, ale jen asi 40 m údolíčkem vzhůru je skalní stěna vysoká více než 2,5 m, tam by mohl být krásný vodopád, kdyby byla voda. Nejspíše je nutno počkat na povodeň, protože skalní stěna je sotva mokrá, ale pod ní je jezírko (2 až 3 m široké) s poměrně čistou vodou. Foto „Boční 2“.

Potom jsem dokráčel už lepší pěšinou na rozcestí (300 m), a hned potom je Bartošova Pec, známá přírodní památka, netřeba blíže komentovat. Což však veřejnosti známé není, proto to komentuji, je to rodiště mého děda Bartoše. Do toho vám však nic není a proto pokračujme asi 300 m, a po pravé straně cesty, nyní již asfaltové, je poslední „Čtvrtý – dolní“ vodopád. Po dalších asi 500 m se potok, mnou zvaný na počest mého děda „Bartošův“, vlévá zlévá do Vazoveckého potoka.

Ačkoli jsem vandrem a deštěm pokračoval dále přes Drábovnu, Chocholku a Dolánky do Turnova, není třeba o tom psát, páč to hlavní, tedy vodopády, už byly za mnou. Nicméně v případě zájmu by bylo možné v textu pokračovat. (Poznámka: výraz „nicméně“, ještě nedávno velmi populární, nyní opět v zapomnění, jsem použil neznaje jeho přesný význam, nicméně jsem ochoten alespoň zhruba jeho význam přibližně přiblížit).

Děkuji vám za pozornost

Lišák